Proč vždy žebřeš chvějícíma rtoma...

Proč vždy žebřeš chvějícíma rtoma?

nestopuj mne, nech mě, zůstaň doma,

panství tvé mne k lásce nepřinutí,

volna jsem a volím podle chuti!

Máš-li čapku, za ní péro stranou,

má můj zakochaný kadeř vranou;

máš-li hvězdné sponky u atily,

má dvě slunce v očích hoch můj milý.

Rdí-li se ti rubín na mentíku,

má on rozkoš v malinovém rtíku,

máš-li pro mé hrdlo řetěz zlatý,

má on teplé ruce. – Jdi mi z chaty!