PROČ ZAMLKLÝ JSI TAK...?

„Proč zamlklý jsi tak, a o čem smutně sníš?

Či bolest závojem zastřela svým tvůj hled?“

„Já v pláních sněhových jsem smrti hleděl v tvář,

a v celé peklo se, propasti nořil běd!“

„Tam v pláních sněhových, ztracených druhů snad,

teď jména vyslovil jsi, věrných druhů svých?“

„Já v srdci vzpomínkou je oplakal, však dosud

v mé žijí paměti, jak žili v žalech zlých!“

„Ó, rci, snad milenky jsi vzpomněl vzdálené,

jež v slzách čeká tě a v smutném snění?“

„Sám šel jsem životem, a v oči blankytné

za jarních večerů jsem nezřel v opojení!“

„Ó, rci mi, o čem že zamlklý smutně sníš,

a zrak tvůj tesklivý, rci, kam se zahleděl?“

„Já bílá oblaka na nebi domova,

a rodné chaty kouř bych modravý zřít chtěl!“