PROČ ZARPUTILE

Nezapomeň, že do té chvíle,

kdy navždy, navždy umlknem,

ty mluvíš černě a já bíle,

že do té chvíle oba lžem,

a možná ty, který jsi černý,

se také musíš bíle skvít

a možná zradíš víc, ty věrný,

ty necitelný, pravdy cit,

ten pravdy cit, ten temnosvit.

Proč vinit brusy provinilé,

když nůž se o nůž nabrousí

a všecky nás, nás všechny zbylé,

kat všech nás jednou zardousí?

Proč přísně tak a zarputile,

když v snách už nepoznáváš zem

a konec, k němuž všichni jdem,

je sudba temná v záři bílé?

proč přísně tak a zarputile?