PROČ?

Proč neodvedl Jsi ji, proč v mém domě

a na tom loži – strašné je to tak –

Jsi obelhal mne, jednal věrolomně,

Tvůj předstíral mi lásku drahý zrak?

Ty, jenž Jsi plodům dal zrát na mém stromě,

mou duši zbudil – pěla jako pták!

Svou musou nazval Jsi mne, a já skromně

jak stín Tvůj šla jsem hledíc na zázrak?

Ty, jejž jsem nad svůj mír tu zbožňovala

a stavěla Tě nad vše vysoko,

Ty Jsi mne zradil, ústa Tvá mi lhala –

tu v domě tom, kde duší mou vše žilo –

já s nebes trůnu slétla hluboko

v to pouhé nic – kol vše se zatemnilo.