proč

proč se stále někdo s něčím loučí

jako v jizbě pod blikavou loučí

chudý stařec s mrtvou stařenou?

dál ta voda hučí po lučinách,

dál ty bory šumí po skalinách,

květy z jara zase rozkvetou.

proč tu stále dává někdo sbohem

jako babky na krchově s hlohem,

nemohoucí umřít ani žít?

mnoho zem ta pochovala pánů,

mnoho kvetla, mnohou snesla ránu,

chudý na ní dřel a bude dřít.

zastavily se snad boží mlýny,

sečteny jsou zásluhy a viny,

přišel poslední den soudící?

neloučí se lid můj s žádnou půdou,

neloučí se s uhlím ani rudou,

neloučí se s tvrdou ornicí.