Procházka pražským okolím.

Chceš-li, synu, volně žíti,

spatřit krásný, boží den:

ráno nebo odpoledne

za bránu si vyjdi ven.

Oko touží zříti háje,

padne ve kruh nádraží,

ze sta černých parostrojů

vzduch tvé plíce oblaží.

Pod nebeskou klenbu smělou

z dílen stoupá dýmu mrak,

svatí dobře vyudí se

a bůh sám si zlepší zrak.

Strom a keř a kousek plotu –

to hle! hájů tisíce,

a v těch zpěvní slavíkové:

kočka, kocour, slepice.

Vonné ambra ve bařině,

hlava po něm kolotá,

slunce tvář svou koupá v blátě,

žába hymny klokotá.

Nouze všady jménem božím

clo a mejto vybírá,

souzvuk starých kolovrátků

vábné kolo zavírá.

Procházka je ukončena

domácím zas na prahu:

hlava prachem sšedivěla –

po tom rajském po blahu.