PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (7.)

Poslední vy slunka zhledy,

Vy mých slastí vyschlé zdroje!

Žádný vás tak neoželí,

Jako citné srdce moje.

Ach! i v něm, i v něm též doutná

Poslední juž jiskra žití;

Leč jak vy se dotknete jí,

V plameny se opět znítí.

Poslední též struny zvučí,

Jako vanou dechy lední;

A ve mdlém se oku třpití

Slza naděje poslední.