PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (8.)

Květinky se k zemi kloní,

K zemi se i lípa schvívá,

A mé oko zaslzené

Bolestně se k zemi dívá.

Proč ta zem nás všecky vábí,

Že tak toužebně k ní zříme,

A když nám se nebe ztmívá,

Vždy se k ní zpět navracíme?

Vždyť je země naší matkou,

Jenž nám všeho poskytuje;

Protož kdy se nebe mračí,

K ní se dítko přivinuje.