PROCHÁZKA ZIMNÍ

Už dávno Noc své Temno zplodila

a objala svou paží Ticho chmurné

a potácí se polem – – – –

A vítr dřímá v lese.

Víš, drahoušku, tam u jezírka v skále,

kde čočka vodní lístky svými pne se,

jež jsou tak malé – – –

Kde ptáček dřímá u hnízda

tak sám, tak sám a opuštěn!

Pojď, drahoušku, já chci ji potěšiti!

A neboj se, až v náruč svou tě chytí

a obejme tě tajemnou svou paží

a slíbá lesk tvých očí

a vláhu rtů – – –

Pojď, vyposloucháme jí myšlenky – – – –

A neboj se! – (Teď vítr dřímá v lese!)

Je všude klid –