Procházkou.

Když procházkou jdu každý den,

bych tíseň zahnal, bol a stesk,

mě cosi žene ven a ven

do kyprých polí, bílých stezk.

Chci volně dýchat, volně snít,

ťo bolu, stesku uleví,

když slyším Anděl Páně znít,

má duše plna úlevy.

Snu jara dávno odvyk’ jsem

a štěstí květ mně povad’ již,

ve přírodě jej hledám jen,

u srdce když je tíž a tíž.

A dálku hledám, hledám změn;

ta širá zem a stinný les

mně skytá vše, co krásných jmen,

ten život, ruch a práce ples.