PROCITNUTÍ.

By Emanuel Lešehrad

Juž dávno nezaslech’ jsem ani zvuku.

Chci bouři slyšet nízko nad svou hlavou.

Červené blesky prorývati mračny.

Koruny dubů ohýbat se vichrem.

V dusivém vzduchu umírají květy.

A celá země oddychuje těžce.

Vy mračna, která azur zakrýváte:

přineste do mé duše trochu síly!

A ve vzduchu visí zlověstné mrtvo:

Dnes možno čekati strašlivou bouři.