Prof. J. Levitovi

V boku vrchu na obrázku

vidíš altán – to je správné.

„Heinrichsitz“ – též shoduje se.

Jenže nyní statisíce

kapek bije v olše, lípy,

v trávu kolem, až to šumí.

Po údolí podél říčky

lezou mlhy. Jen tam v dálce,

daleko až na obzoru

vidět chlumy Rudohoří

a tam – bůhví, jak a kudy

prodralo se zlaté světlo

z proklaté té pytloviny:

leží osluněné stráně

s bělavými čtverci města

s kusy lesů, pastvin, polí,

jako sen to, jako přelud –

vidíš, takto mám zde slunce.