Prof. K. Francovi

Den pěkný dnes. Dva tuzemci jdou cestou,

v prostředku kráva. Oba pískají si

o smutném Gigolovi známou píseň

a takty značí řadu ran, jež lepí

v bok flegmatické strace. Jinak ticho.

Jdu k restauraci. Čaj pít. Čilý sklepník

v kuchyni – vidím oknem – štípe holku.

Pes leží na výsluní. Cizí hosté

zde sedí pod kaštany. Hledí zřejmě

působit známým dojmem globetrotrů:

čepicí, svetry, kamašemi, botma,

a dámy jejich kapucemi, plášti.

A všichni pouští povznešeně nosem

svou němčinu. Já vedle nich si piji

svůj čaj. A co jsem právě zažil, viděl,

ti vypisuji věrně do puntíku

na této pohlednici – nepřidávám

ničeho – jenom upřímný svůj pozdrav.