Profil.

By Jaroslav Kvapil

Květ nádherný, pln vůně opojivé,

jste nad shon všední krásou povznesena,

a my co vášní v bouři mřeme divé,

vy andělská jste v snů svých záři žena.

Já na Indie myslím lotos bílý,

jejž čistá luna líbati smí pouze,

jenž v řeky proud se nikdy nenachýlí

a k nebi vzhlíží v panenské své touze.

Takt valčíku když v snivém kolébání

vás nese krásnou v tanci na Žofíně,

mne divný smutek v hloubi srdce raní,

stesk divoký mi zaplá v duše klíně.

A myslím vždy, sem ve svět beze štěstí

a v nudu, jíž je duše zakalena,

co šťastné touhy dovedla by vnésti

tak božsky krásná, jako vy jste, žena.