PROKLETÁ KŘÍDLA

V aristokratické čtvrti zděšené leží ticho na palácích...

Tedy konečně dnes i tady

vražedná, krvavá křídla hrůzy a smrti

slyšeli třást vzduchem těžkým a hrozivým,

těžkým a hrozivým jako neúprosná ta slova poslů.

Dobrodinečkové lidstva

na hromadách zbytečných franků

v nádheře paláců hrdých

slyšeli ta prokletá, prokletá křídla!

Všecko je marné!

Kondolují monarchové,

kondolují ministři,

velvyslanci si tisknou zdvořilé ruce –

ale všecko je marné!

Slyšeli ta prokletá, prokletá křídla!

Chachacha!

Slyšeli ta vražedná, krvavá křídla!...

A teď, aby zas přišla snad luza,

ta strhaná, hladová luza tam z dola

na dobročinný bazar!

Ta, jež nemá čím platit,

bez darů a zlata,

které denně šumí nad ztrmácenou lebkou

krví nasáklá, černá, vražedná křídla bídy,

jen s velikou slzou soucitu

luza tam z dola...!

Chachacha!

Dobrodinečkové lidstva

slyšeli ta prokletá, prokletá křídla!