PROKLETÉ DUŠE.

Jsou duše, jeho staří mučedníci,

jak šedé, zašlé, oprýskané fresky,

nad světem sedí, vážné, dumající

a v rukou drží desatera desky.

A duše jsou, jež znají utrpení,

jež stále klesají pod křížem žití,

pro které zde spasení v světě není

a pro něj jenom Kristus ve tmách svítí.

A jiné jsou jak kraje na severu,

kde z každé sluje civí lstivá Nuda,

a vlci vyjí při měsíčním šeru,

co v ledu zrcadlí se záře rudá.

Jsou jiné věže chrámů nad jezerem,

z kterého tlama ještěra se zvedá,

hladova, příšerna a hrozna, v kterém

se šine úzkým pruhem luna bledá.

Ó Světci, Básníci a Mučedníci,

vy duše plné trpkosti a žalu,

ať jdete žitím smutní, jásající,

vy šílenci a dobrodruzi Graalu,

vy stojíte na nekonečna prahu,

ve vašich stopách září hvězdy zlaté,

vy duše proroků a samovrahů,

jež kdesi nad oblaky umíráte.