Prokvétala krásou svatá Thekla,

Prokvétala krásou svatá Thekla,

Jaká tuto cizincuje řídko;

Leč jak bouře na jarní se kvítko,

Tak zášť pekla proti ní se vztekla.

Však se vztěků šelem neulekla,

Kruté tygry vedla za vodítko,

Lev se vinul k jí jak k matce dítko,

Žáha ohně před ní hněvy svlekla.

První choť to Christu láskou vzplála,

První růže nebes vůni zála,

První vzkvetla církvi lílije.

Kde jest, vlasti, tvoje z panen chvála?

Proč děv tvých hruď Christu nebije?

Či jich květy vysvědila spála?