PROLETÁŘSKÁ RODINA.

Letos jsme si, jak se říká,

v krku trochu zdvihli,

moje žena mlátí cepem,

a já vozím cihly.

A jsme rádi, že nám pámbu

dopřál tolik štěstí –,

neboť ona hyne v prachu,

já zas v blátě, dešti.

A co se oba se svým štěstím

denně opíjíme,

naše dítko na ulici

popelí se v hlíně.

U večer, když sejdeme se

k rodinnému krbu,

ženu celé tělo bolí,

mne zas píchá v hrbu.

A tak štěstí celuje nás,

o němž vždy jsme snili –,

jen dej pámbu, abysme se

z toho nezbláznili.