Prolog.

Já mnoho trpěl, mnoho snil

a vše jsem cítil, málo žil.

Teď je mi tři a dvacet let,

však moje duše, ta je kmet.

Já s tuláky jsem soucit měl,

jen raniti jsem neuměl.

Jsem bledý hoch a bídu znám

a ve svých ústech hvězdy mám,

mé oči mdlé a černý vlas,

a měsíc slyší na můj hlas,

a kdo v mých stopách kdysi šel,

ten pro vždy na svět zapomněl.