Prolog

Nesmrtelnou hymnu slíbil jsem kdys lesům.

Snadno přísahy se činí v líbánkách.

Slíbil jsem ji stromům, zvěři, hmyzu, vřesům.

Milovali jsme se v rozkošnických snách.

Nesplnil jsem slibu, nesplnil ho ani,

když ta naše láska v štěstí uzrála.

Já jen o tom našem věrném milování

zpívám prosté rytmy lesů vasala.

Také v jejich stínu střídá se let chvílí;

tisíc bylo žalů, tisíc radostí:

Žaly, moje žaly, hymnu pohltily;

mír a radost rády píseň pohostí.

Z radostí a míru vzcházejí mé sloky,

smutků překonaných bývá na nich pel...

Unikl jsem z Města mílovými kroky,

k zdroji věčné něhy blah jsem odešel.