PROLOGEM:

Pohádky a nálady!

Kdo v nich nežil vždycky šťastný?

Mladosti sen kouzlí krásný

vábné jejich zahrady.

První u kolébky stojí,

druhé životem jdou dál,

který v práci, sporech, boji

v nich svůj střeží ideal.

Bez pohádek mládí teskné,

život prázdný bez nálad;

když si nejvíc srdce steskne,

letí jejich do zahrad.

Vřava, spory, úklady

mizí rázem, ustupují,

jak svá měkká vlákna snují

pohádky a nálady.