PROMĚNA.

Ty’s byla ještě bezstarostným dítětem,

a dívčí sny Tvé uzavřeny v poupatech

kdes teprv zrály na záhonech za světem –

když bludný poutník poprv stanul v města zdech,

kde s Tebou hodiny šly dětských Tvojich dní

a matčin pocel ještě planul na Tvých rtech.

Šel nocí bez naděje, že se rozední,

a mnil, že osud jeho navždycky je klet

a že s ním půjde do hodiny poslední...

Jak všecko pozměnily vlny krátkých let!

V dnech minulých co dřímalo jen v poupěti,

to v bílé nádhery se rozvinulo květ –

noc za les odešla, kams v dálku zásvětí,

den místo ní se bílým jasem rozzářil

a v požehnání změnilo se prokletí...

A bludný poutník našel ve Tvých očích cíl...