PROMENÁDA DIOGENOVA. (III.)

Hle, to je láska. Láska, jež se chvěje,

láska, jež příliš často krvácí.

Ať jakkoli se skončí velké děje,

bůh zachovej nám krb náš domácí!

V požáru světy; všechno kolem hoří.

A sesouti se střecha hotova.

V záplavě rudé, ve plamenů moři

bůh zachovej nám teplo domova!

A jakákoli budiž toho cena

a jakékoli buďtež úkoly.

Chce syna matka a chce muže žena,

milence milá: Buď si jakkoli!

Krb vychladl a studené je lože.

A opuštěných hoře zavzlyká.

Všem všechno ber, jen mé mi ponech, bože!

Hle, to je láska! Krutě veliká!