PROMENÁDA DIOGENOVA. (IV.)

Toť šťastný člověk. Včerejška on nemá.

Když proud ji nese, lehce plyne tříšť.

Pro něho na vždy mluva dějin němá.

Triumfů nezná, krve popravišť.

Podivujme se filosofu chvíle!

S úsměvem hledí do tmy, do bídy.

Tak slabý je, že rovná se to síle.

Neřekne nikdy: Diem perdidi!

Přizpůsobení velkou jeho ctností.

Na klid si zvykne jako na krisi.

Má víru dne a barvu okolností.

Že vždy se uhnul, nikdy nemizí.

Nepozná hoře, hanba je mu slovem.

Propast mine, k výším zaletí.

Operet valčík slyší nad hřbitovem.

Je šťastný. Dík své špatné paměti.