PROMENÁDA DIOGENOVA. (VI.)

Toť pessimismus. Vztekle nezavrčí.

Běl nevinná jej krášlí lilií.

A jeho moudrost rozšafně se krčí.

Je osud vše. A činy zabíjí.

On vidí jasně, přesně pozoruje.

Nižádnou obtíž sobě netají.

On vidí jasně; hříchy registruje.

Je osud vše. A moudří čekají.

A arsenál on naplnil si celý.

Dost zbraní, aby moh’ být uhájen.

Má argumenty, má své paralely.

Má cifry. Vše má. Víry nemá jen.

A přese vše, co tvoje srdce raní,

on přenáší se tonem skeptika.

Tak usmířeno jeho odříkání,

že maně ptáš se: Což se odříká?

Bývalo nějak, nějak bude příště.

A je tak klidný, když vše dopoví.

Kdybysi prohrabal to rumoviště,

živého nenajdeš nic pod slovy.