PROMENÁDA DIOGENOVA. (VII.)

Slabosti, muž tvůj. Pomalu se zvrhá,

když oči příliš navykaly tmám.

Nečeká už, až kohout zakokrhá.

Bude-li nutno, zakokrhá sám!

Slabosti, muž tvůj. Želím jeho strachu,

jenž jeho zdraví vážně ohrozí.

Z prachu vzlét k výši, s výše zas je v prachu.

A prach ten žere. Bůh mu pomozi!

Upřímně želím Sisyfovy práce.

Obnoví stokrát marné úsilí.

Veliký problém pro něho je: zdát se.

Problém jej láká, problém vysílí.

A je mi líto chudákovy masky,

průhledné příliš. Koho oklame?

Jak možno věřit v ryzost této lásky,

když za ní bázeň jasně poznáme?

Přísahá stejně na boha a modly.

V svůj kancionál s pílí nemalou

ochoten napsat na rozkaz: jsem podlý.

S ozdobnou iniciálou!