PROMĚŇOVÁNÍ.

To svatý úžas! Ticho! Tajemství!

Jas září neviděných na všem skví,

hle, zázrak – skutečnost,

má země k nebi most:

ó jak se srdce láskou rozechví!

Je možno přec, by Bůh se sklonil k nám?

své oči zda se zvednout odhodlám!

Ó rozkoš blízkosti!

čím zem Tě pohostí?

jen nohou Tvých stín vroucně objímám.

Ty, jenž jsi miloval i ptáky oblaků,

i lilje na poli, i stáda ovčáků,

jak teprv k člověku

pláš Láskou! do věků

se podáváš mu v tomto zázraku!

Vše odložil jsi: Božství majestát,

můj Bůh ó čím jen moh’ se stát!

ach, jaká Lásky lest,

mým hodem Bůh můj jest,

ač nehoden, jak člověkem jsem rád!