(PROMETHEUS.)

Vstal Hefaistos bohů panství háje

a přikoval tě k pusté, drsné skále,

kde pníš až dosud. Věčně, neustále

vlas rozervaný bouří větrů vlaje,

hlas bolesti zní temnou nocí v kraje,

sup pochybností kluje v hrudi dále,

a s výtkou zírá k nebi čelo vzplálé,

když myšlenka v něm rodí se a zraje...

Buď rád, že pníš, a važ si té své skály,

věř, nejsou vždycky štěstím volné ruce,

a kouzlo slávy dřímá v každé muce;

co Sisyfus svůj balvan marně válí,

ty můžeš věřit, že bys všecko zmohl,

jen kdybys okovů se sprostit mohl.