Propast v hlavě mé je rozeklaná –

Propast v hlavě mé je rozeklaná –

Jak ta řeka tiše hučí, skorem

věřím, tam že oči hastrmana!

Lásky, chleba boj mnou, bídným tvorem

zmítá, a tam konec všeho láká

Půjdu! V hlavě mé se večer smráká,

tisíc vzpomínek mnou letí minutou.

Žil jsem dost! Jak? V pravdě? Či bych se jen bál

boj vést s blátem, pěstí mávnout svinutou?

Řeka sladce šumí dál a dál – –