PROPUŠTĚN.

Přišlo to najednou, slabý jsem byl,

řekli mně, můžete jíti...

za ten čas co mi jen ubylo sil,

– stačí-li zbylé, abych dál žil,

a mám-li právo dál žíti?!

V žití mém pro jiné je-li tu zisk

a právo mám-li teď k němu,

možno, bych bludičky září v svět trysk’, –

ach, stačí jediný, jediný stisk

zbraně a konec je všemu!...

Ale já musím kraj domácí zřít

po všem tom trápení mnohém,

rodného domu chci spatřiti štít,

kdo mohu česky říc, musím-li umřít:

„Děkuji! Přátelé, s Bohem! – –“