Proroctví Cazottovo.

U slečny de Lamballe co šperků, květů!

V přestávce tance do míčovny davy

se odebraly, hlava vedle hlavy,

směs nahých šíjí, svěžest krásných retů.

Nad paruky a hedváb v bystrém letu

juž míče mihly se a do zábavy

jak v moře slunce vpad’ vtip ostrý, smavý,

ples dívce v líčku hrál i v oku kmetu.

Jen Cazott stranou stál, něm v tomto plesu,

on stíhal míčů sklon a stíny v tichu,

na bledé tváři stopy muk a děsu.

– Aj, míčů rej tak filosofa baví?

Hlas hostitelky děl mu v jasném smíchu.

– Ne míče, madame, já zřím padat hlavy!