Prorok Šofka.

„Ve věčné lidstvo temnotě

a v děsném tápe bludu,

nic nevelebí v životě

nad hříšnou svoji hrudu!

Však přijdou deště, povodně

– tak věštím dneska rozhodně –

a bude nářek, bude děs

a bude hodně bryndy; –

však nebude-li pršeť dnes,

tož bude pršeť jindy!

Svět zamilován v intriku,

a všudy vládne kapsa,

ba kdyby neměl básníků,

již nestál by dnes za psa!

Teď všecko všudy naopak

a nestojí to – za co pak?

A všudy jenom hříšný ples

a Markety a Lindy; –

však nebude-li bouřka dnes,

tož bude hřímať jindy!“

Ó převeliký proroku,

tvé vyklenuté čelo

má na slávu dosť nároků,

a víc by jich míť mělo!

Neb kdo tak slavně věštiť zná,

v ráj jeho duše vítězná

se větrem pyšně vznes!

A ne-li v ráj, tož v Indy!

Leč jestli není vítr dnes,

tož bude větřiť jindy!