prosba básníkova

netrhej roušku mezi námi,

ilusí křehký mušelín,

nezkracuj dištanc mezi dvěma končinami,

ten modrý stín.

chtěj pro mých snění kočovnické stany

být sladkou vidinou,

jak ševel hájů pobřežních s tvé strany

nechť plachá něha tiší bolest mou.

a se strany mé, s pláže touhy věčné

po souostroví čisté radosti,

nechť jako vlnobití nekonečné

ti zpívá láska má své pošetilosti.

nebourej mostu z lian pavučiny,

jež pojí sen a skutečnost.

jsme bílé stíny, bílé stíny...

buď v čistém vzduchu vrchoviny

se vzácným hostem vzácný host.