Prosba k Nebi.

Srdce prázdné nepravosti,

Ješto oka nekalí,

Z něhož plynou krásné ctnosti,

Kteréž tváři nepálí,

Nejen čistou láskou hoří

K milé vlasti rodině,

Než se hořkým smutkem moří,

Když jest bída v cyzyně,

Nad neštěstím vlasti pláče,

Jako nad svou neřestí,

Nad štěstím pak jejím skáče,

Plésá z dobré pověsti.

Kvílí nad nešlechetností,

Radostí se rozplývá,

Když se rozmáhají ctnosti,

Mdloby láskou přikrývá.

Veškerému světu přeje,

Jakžkoli jest veliký,

Radost v srdce nuzných leje,

Miluje rod všeliký.

Takového srdce, Nebe,

Rač mi prosým popříti,

Bych y bližní, ne jen sebe,

Mohl tudy spasyti.