PROSBA.
By Karel Sabina
Osvěcujte, hvězdy, smutnou dráhu mou,
Cestou bych nebloudil věčně ztemnělou;
Nocí by pozemskou vzhled roznícený
Domov touhy svoji zřel osvícený.
Osvěcujte, hvězdy, stopy tajemné,
V temnu bych neminul povolání své,
By duch omámený sprostou všedností
Zemi nekořil se hnusnou podlostí!
Osvěcujte, hvězdy, nebes plameny
Ducha, temnotě by pozůstavený
Životem nebloudil; jasností by svou
Dědinu ozářil v stínu chovanou!