PROSBA.

By Karel Sabina

Osvěcujte, hvězdy, smutnou dráhu mou,

Cestou bych nebloudil věčně ztemnělou;

Nocí by pozemskou vzhled roznícený

Domov touhy svoji zřel osvícený.

Osvěcujte, hvězdy, stopy tajemné,

V temnu bych neminul povolání své,

By duch omámený sprostou všedností

Zemi nekořil se hnusnou podlostí!

Osvěcujte, hvězdy, nebes plameny

Ducha, temnotě by pozůstavený

Životem nebloudil; jasností by svou

Dědinu ozářil v stínu chovanou!