PROSBA

Života nechť mého svíce

v prudkém plamu zhasne!

Černý zrak mé kouzelnice

cynické a krásné

nechť mne vede, svede, vznítí,

zapálí a sžehne,

za to –: noc s ní jednu býti,

kadeře ty temné

rukou hladit, v ústech drásat,

v pokoji, kde vůní

z mojí milé vzduch je nassát –

zemříti chci u ní.

Umné její rety žhavé

bolest s políbením,

drobné její ručky hravé

touhu s rozechvěním

smísit znají rozkoš s trýzní,

peklo s nebem spojit;

kdo se od ní napil, žízní,

marně chtěj se skojit.

V horečku jste proměnily

život můj, vy oči.

Prosím, hleďte na mne chvíli

černých zpod obočí!