Prosba

Jak strmě stoupal svah, když osud nás ved k ženám,

kol nichž se stříbrně pás jitřní mlhy chvěl!

Však nejstrmější z cest je ta, kdy zdálo se nám,

že ohněm opásán se zvedl archanděl,

že vyzývá nás v boj, by požehnal či sžehl,

že heslem voláme, jež vložil do nás bůh.

Jsou nejstrmější z cest, kde živý plamen šlehl,

a nejdražší jsou ty, jež poznamenal duch.

Mne osud miloval. Déšť vůní v cestu střásá,

sen v tělo proměnil a jiskru v milenku.

Jenž zmámil jsi nás vším, co vášeň, třpyt a krása,

smrt za stín věčna přej, za velkou myšlenku!