Proslov k padesátileté slavnosti obnovení cís. král. Jičínského gymnasia, předná...

Jako ten, kdo veškery své síly

V ctnosti byl a pravdě pěstoval,

By je půlstoletou, věrnou pílí

Církvi zas a státu věnoval,

Ve pozdnějším čase z hojných díků

Raduje se vděčných vrstevníků:

Tak i ústav náš skrz půlstoletí

S úsilím a péčí hleděl stále

K zdaru církve, k zdaru vlasti, krále –

Dnes pak toho upomínku světí;

A my v předůstojnou tuto dobu

Jako vděčné děti matce k svátku

Půlstoletou jemu na památku

Přinášíme zpěvu dar a zdobu.

A zde mnohé vítám v sličném kruhu,

Ježto vedla do našeho města

K zapravení duševného dluhu

Z daleka i blízka známá cesta;

Kteří v jinošinském květu mládí

K milým sídlům praklassické Musy

Jako k přátelům a dobrodincům rádi

Víceletou řídívali chůzi.

Předc jen skrovnou oněch zřím tu části;

Většina jich ducha hřivnou těží

Po daleké, všerakouské vlasti

Od Sněžky až ku Kotarské věži.

Hlásají-tě jedni slovo Boží,

Druzí nad zákonem strážně bdějí;

Jiní opět k chorobnému loži

Zdravonosné léky donášejí;

Jedna čásť pak slov a písma mocí

Budí lásku k pravdě, ctnosti, kráse,

A svým světlem pudíc bludů noci

Člověčenstvo doprovází k spáse.

Mnozí ovšem – a to teskné boly

Rozněcuje v duši citlivější –

Sotva ostavili návod školy,

S oním světem vyměnili zdejší.

I těch mužů hodných více není,

Kteří na počátku století

K učeliště toho obnovení

Snášeli jsou hojné oběti;

Jejich ale ušlechtilá jmena

Od nás vděčně budou velebena.

I král dobrý – za jehožto panství

V dlouho osiřalé školské stěny

Řeckořímské Musy ze vyhnanství

Byly slavně nazpět přivedeny –

I on rozloučil se dávno s světem,

V dědictví dav lásku svojim dětem.

A však jeho duch i jeho jmeno

Ve vnuku je znovy narozeno. –

Hle! jak slavný císařský byl děd,

V míru hájce umění a věd,

V hluku války ale statný rek:

Tak i jeho vnuk je František...

Pod ním školství utěšeně květe –

A již vidět, jak rok po roce

Nově símě v novou půdu seté,

Hojnější podává ovoce.

Na rakouské školy – o nichž dříve

Za hranicí vládlo heslo lživé,

Že je nedouctví vazba svírá –

Evropa teď s podivením zírá!

Nás pak toto školství rozvinutí

K vřelým, nehynoucím díkům nutí,

Tak že každý s chloubou provolává:

Františkovi králi zdar a sláva!