PROSLOV k představení českého dělnictva v Národním divadle 29. září 1917

Tak jako my dnes toužívali kdysi

a snili lepším o ránu.

Tak jako my dědové říkali si:

Ráz na ráz, rána na ránu!

Co touha chtěla, pro co srdce bila,

čas uplynulý nepodal.

Chyběla paže svalnaté tvé síla:

Dělníku, stál jsi opodál.

A tak jsme přišli v těžkou dobu krisí

nehodni velkých přerodů.

Byl, běda, národ dělníkovi cizí

a dělník, běda, národu.

Dnes svěžímu my otvíráme vzduchu

uzavíraná okénka.

Stojíme pevni v jarním světa ruchu

lid jeden, jedna myšlenka.

Jsme tví, jsi náš: chcem volní žít a šťastní,

být pánem vlastním na lánu.

Jsme tví, jsi náš: věc vlasti věc tvá vlastní.

Ráz na ráz, rána na ránu!