PROSLOV.

Již dlouho leželo jsi rozladěno

v koutečku tmavém, milé varyto;

nuž budiž zase k světlu vynešeno,

ať zvím, co ve tvém nitru ukryto.

Já druhdy pevné trůny tebou bořil,

já opěvoval lidstva svobodu;

já tebou před krásou se děvy kořil,

já tebou velebil jsem přírodu;

nuž starý duch-li posud v tobě žije,

pak nech se k srdci těsně přivinout,

já musím znát tvé nové melodie,

a kdybych měl i s tebou zahynout;

neskrývej ničeho, pěj pravdu směle,

a nechť i pouty hrozí, řetězi;

vždyť jsou nám heslem slova spasitele:

„Lež zahyne a pravda zvítězí.“