Proslov.

Ó bratři! ten, kdo pro sebe jen žije,

kde ledové má srdce pro jiné,

ten jako růže v poušti zahyne

a hrob mu slza žádná neomyje.

Ať šlechtické jej ruce kolébají,

buď on si celý zlatem zasypán:

ni halíř na něm není požehnán

a rodiče mu pocty nepřidají –

To kletba toho, kdo sám sobě dosti,

kdo nemá jiskry lásky k povšechnosti!

Měj on si sil, co člověk může míti,

jsou bez ceny, bez ceny život jeho

jak perla na dně moře hlubokého,

již nemůž’ dívka kolem šíje víti –

Čím širší kruh, v němž síly napínáme,

tím větší cena naší jsoucnosti;

ten cit nás plní pravou blahostí,

je hvězdou nám, když smrtí zhasínáme!

Nuž mějme víc než sebe na zřeteli,

ó bratři, širší kruh si osobme

a pro národ vší silou působme,

neb jměním svým anebo svými čely!

Aj, nyní se vám příležitost dává.

Přispějte na divadlo národní,

jeť ono květ, jímž národ znamenává,

že nevyschla v něm šťáva životní –

Jeť ono důkaz, na němž jasně zříti,

že v národu národnost neuvadla,

že, třeba berla z ruky jeho padla,

on aspoň to, co ztratil, v srdci cítí!

Jak dlouho platili jsme na divadlo,

kde cizinský se jazyk rozlíhal,

kde do kletby se jméno české kladlo,

až českou líc žár studu zažíhal.

A teď, teď poslední bychom si silou

své Musy chrám neměli zbudovat

a ve zlatý zas přiodíti šat

Popelku – mluvu vlastní, přespanilou?

Když Maďar stavěl Muse svojí chrám,

z nejvyšších rodů nejsličnější paní

tu kámen braly do měkkých svých dlaní

vzdor zlatohvězdným svojim zástěrám:

ó, spěj tam, dívko z mojí vlasti klínu,

co nebojíš se zmačkat krinolínu,

ó, spěj a ukaž českým svým bratránkům,

že nejsou stvořeni jen k plným žbánkům!

Jak hrdě vstoupí někdy naše nohy

na základ ten, jejž naše rýče ryly,

pod střechu tu, již naše cihly kryly,

a budeme se cítit takřka bohy.

Nám dlaně do kapes vší silou vjely,

a kdybys je teď na ruby převrátil,

nic víc než nic bys si z nich neuchvátil –

my z ničeho si dům ten vystavěli!

A třeba bychom sebe méně dali,

byť to byl do zdi jen kamének malý,

ten kámen bude skvoucím rubínem

v prstenu našich zásluh o svou zem!