PROSLOV.

Jen chyžky šindelových střech,

zpěv lidu mého, slza, vzdech,

kos řinkot mořem trávy,

pás modrých hor a oblaka

mou duši mění na ptáka,

mé srdce v píseň taví.

Cizina darmo lákavá

mi skvosty svoje podává,

háj palmový, pláň moře –

Vím dobře, v středu těchto kras

niv rodných postrádal bych klas,

řad Beskyd na obzoře.

Ať šťastní spějí v slunný jih –

Já zvyk’ už větrům, rád mám sníh,

bouř milou mi je druží –

Nadarmo krásná cizina

svá křídla před mnou rozpíná

utkaná z perel, růží.

Jen chyžky šindelových střech,

zpěv lidu mého, slza, vzdech,

kos řinkot mořem trávy,

pás modrých hor a oblaka

mou duši mění na ptáka,

mé srdce v píseň taví!