PROSLOV

Do moře věčna, v temné moře času

nám dvacet prchlo roků,

z nich každý stih’ nás v práci, při zápasu,

žár viděl v duši, v oku.

Po dvacet let jsme stráží byli tady,

šli překážkami k cíli –

a junák Sokol stejně dnes je mladý

a svěží, plný síly.

My „Volnost, Rovnost“ ve svůj štít jsme psali

a přes nepřátel vzteky

vždy národu jsme muže odchovali –

a vychováme reky!

Dnes pohlédněte v hrdé naše čety,

kde vře to žití ruchem,

kde prováty jsou všechny naše čety

zas Táboritů duchem.

Je síla v nás, nám v duši křišťálový

zdroj nadšení se prýští

a posilní nás v každý zápas nový

za velké, slavné příští!

Vždy dále půjdem k vytčenému cíli,

jímž národa je sláva,

půjdeme hrdi, volni, plni síly,

již svoboda nám dává.

Půjdeme dále jménem Páně k předu,

nezdolni v hrdém šiku,

by hodni byli jsme svých slavných dědů,

těch božích bojovníků.

Půjdeme tam, kde sláva dána v podíl,

a půjdem v její stezky,

vždy hodni těch, jež otec Žižka vodil,

ten první Sokol český!