PROSPEKT.

Do zeleně sladká průrva blyští.

Staré lípy. Loubí. Nebe v kráse.

Z bílé skály potůček se prýští,

do zeleně sladká průrva blyští.

Žiji zase.

V daleku se kypří louka jedna,

loubí, sladké špalíry se plazí.

Tůň jak bílým bludem bublá ze dna.

V daleku se kypří louka jedna.

Dnové blazí!

Země dýchá – – A mě stromy vznesly

blízko k nebi. Z perspektivy obří

rovina se v klidných čarách kreslí.

Země dýchá – A mě stromy vznesly.

Dnové dobří!

Říkám si: Teď milenka mě uzří,

mocně, operutěná, se vznese.

V záři cele rozkošné mě uzří.

Říkám si: Má milenka mě uzří....

Modro pne se.

Světlo praští. Nad květnatá luka

vzduch se vrství průhledný a září.

K zemi, která pod úrodou puká,

srazila mě přísná ruka.

K zemi padám tváří.