Prostá kytka.

Slzičky ohnivé

ze strání, z lomů

ve kráse zářivé

přináším domů.

Vedle nich modravé

zvonky se třesou,

krůpěje vlhavé

v kalichu nesou.

Ony ze strmých skal,

z vlhkých ty lesů,

jak jsem je natrhal,

tak ti je nesu!

Slzičky ohnivé

jako krev žhoucí

z duše své vířivé,

láskou tak vroucí!

A zvonců modrý květ

věrností září,

na život hledí zpět

se slzou v tváři.

Trhány s jmenem tvým

jsou v každém kroku,

s tím ohněm plameným,

s tou slzou v oku.

Vezmi je odvetou

mé lásky k tobě,

dříve než vykvetou

na mojím hrobě!