PROSTĚJOVSKÁ KOLEDA VÁNOČNÍ.

Viz nás, milý Ježíšku,

s koledou jdem k tobě,

jednou rukou dáváme,

druhou přejem sobě.

Však, Ježíšku, dobře znáš,

tu lidskou náturu:

Svíčičku ti darem dá

a chce – zlata fůru.

Každý by chtěl přebývat

v paláci jak kníže –

ale na tvůj stánek dát?

Pro tě dobrá chýže.

Soudruh Rudka pokoj chce,

kazimíry hledá –

ale tak jak bratr Výr

tobě pokoj nedá.

Volá z Vídně Tatara,

spílat tobě, Kristu,

a pak tebe „povýší“

na socialistu.

Celým světem toulá se

obrejlený Stříkal,

hledaje, kde našel by

na tvé sluhy výkal.

Máme pořád Betlem zde,

věžatý a hrdý,

nemá místa pro Krista,

pro něj chlév jen tvrdý.

S tebou vůl a oslátko,

andělé a děti,

z mudrců máš jenom tři –

ostatním jsi smetí.

Mají židy jinačí,

zlaté Herodesy,

Rotšildy a Reimanny,

Stránské, Münzelesy.

Kol zlatého telátka

klaní se a tančí,

z Lidovek a z talmudu

světskou moudrost žvančí.

A ty, Dítě nevinné,

klidně hledíš k tomu.

Kdybys prchlý byl jak my,

to by bylo hromů!

Ale ty jsi dobráček,

my to dobře víme.

Prosíme tě, sprav to už,

ať se polepšíme!