PROSTNOST LESŮ

Jitřního lesa šerý chrám

se zvolna rozsvěcoval.

A do zbožného mlčení

sbor ptačí prozpěvoval,

i čerstvá voda pramenů

stříbrných, tekutých plamenů.

Kořeny černé, syté, bdící,

jsou podzemní, pokorní pracovníci,

co lačně světlé vršky jedlí

své ruce v modré nebe zvedly

a modlily se v slunné výši

k tomu, jenž neslouchá – však slyší.

A miliony pracovníků

modlitby, v zemi klíčící,

dávají do rtů prosebníků

tvůrce a dílo chválící,

nevědomí svých perutí.

Proč šumí? Proč jsou bez hnutí?