Prostřed chrysantem

Tak prostřed chrysantem tu sedím tiše snící

a v tiché samotě své sladké dumy tkám,

co vůně chrysantem se táhne po světnici

jak vůně hašiše k mým snům a vidinám:

Zde žíti chci svým snem

prostřed chrysantem.

Ó, pohleď oknem ven!.. Tam není slunce více

a květy nekvetou a nezní ptáků zpěv.

Tam vítr skučí jen a hvízdá metelice

a krajem zšeřelým jde teskný smrti zjev...

Já žíti chci svým snem

prostřed chrysantem.

Ne, nechci, nechci ven!.. Tam nekvete už štěstí,

tam člověk zapomněl už dávno na úsměv,

tam všechno šílí kol a hyne na bezcestí

a všude zášť a pláč a k nebi volá krev...

Já štěstí chci svým snem

prostřed chrysantem.

Tak prostřed chrysantem chci žít své ve světnici,

kde v tiché samotě své sladké dumy tkám,

a vůni chrysantem z váz nyvě dýmající

jak sladký hašiš pít k svým sladkým vidinám:

Tak žíti chci svým snem

prostřed chysantem.