Prostý dům.

By Albína Dvořáková-Mráčková

Prostý dům jen, okenéčka malá,

a přec bych v ně stále, stále pozírala;

vetchý dům jen, střecha šindelová,

a přec pro mne zvláštní, zvláštní vnadu chová;

špatná střecha, již prorůstá mechem,

a přec mnohým, mnohým zatoužím k ní vzdechem.

Ba, ta špatná střecha drahou hlavu kryje,

a v tom prostém domě vřelé srdce bije,

z těch okének malých věrné oči hledí

a ty o mně také dobře, dobře vědí.