Prostý motiv.

Zas v pozdní zimní večer přikloníš se ke mně,

a stichneš zádumčivá na mém rameni,

až radost asketická naplní nám zraky,

a smutky naše dlouhé navždy zkamení.

A pochopíme v horkém, usínavém tichu,

až čisti vyjdem v soumrak vášní opilý,

že chodili jsme příliš v cestách všedních lidí,

a sami svoje bílé květy spálili.